Supermoto národů – komentář Davida Novotného

CZ team 2019

CZ team 2019


Ve čtvrtek 19. září se začalo pozvolna plnit závodiště Circuit Carole ve Francii, kam mířil i celý český tým Supermoto. Ve složení jezdců Petr Vorlíček, Milan Sitnianský a Erik Provazník nastoupili v pátek na technickou přejímku. Při silném větru bylo potřeba několikrát opakovat proces měření hluku u vícero jezdců, včetně českého týmu, ale nakonec se vše podařilo zvládnout a všichni tři jezdci již úspěšně prošli technickou i administrativní přejímkou a byli připraveni na sobotní tréninky a kvalifikaci. V sobotním slunečném počasí se ve warm-upu dařilo a získávali jsme první místa, stejně tak po kvalifikaci byl český tým celkově na čtvrté pozici, takže jsme měli pro start přímo perfektní podmínky. V depu panovala dobrá nálada, z dvaadvaceti týmů se na nedělní závod připravovalo jen 15 – Polsko, Brazílie, rakouští junioři, Izrael, Lotyšsko, Bělorusko a Litva se dle výsledků sobotní kvalifikace připravovali na finále B, aby se probojovali do závodu. Neděle začala úspěšně pro Polsko, které se probojovalo z finále B do hlavního závodu. Na zahajovací ceremonii byla stále vidět záplava úsměvů a radosti, manažeři týmů a jezdci obdrželi od pořádající federace medaile za účast a na poletující českou vlajku v zástupu našeho týmu se začali snášet první kapky deště. Do první rozjížďky ale nebylo jasné, zda se bude jednat jen o pár kapek nebo je možné očekávat prudký déšť. Úsměvy se vytratily a na trati i v depu začala panovat nervozita a rozpaky nad správnou variantou přezutí. Do první rozjížďky zbývalo jen několik málo minut a déšť se spustil naplno, takže na gridu všichni kvapně přezouvali. První rozjížďku odstartoval Milan Sitnianský se závodním číslem osm a Erik Provazník se šťastnou sedmičkou. Milana, který se první kolo držel v čele, bohužel zradilo proměnlivé počasí a během jízdy ho potkaly hned dva pády. Celkově skončil první závod pro české jezdce 13. a 16. místem. Ve druhém závodě se k Milanovi Sitnianskému přidal Petr Vorlíček se startovním číslem devět a z první lajny při startu dokázal po dvanácti kolech vybojovat krásnou šestou pozici, Sitnianský jedenáctou. Při třetím závodě to už na chvíli vypadalo, že déšť zeslabuje, ale s mávnutím startovního praporu začalo pro jezdce sedm a devět dalších dvanáct kol v urputném dešti. Někteří závodníci odhazovali brýle, někteří již přes nánosy bahna nebyli ani k rozpoznání, všichni se ale usilovně snažili podávat stále výborné výkony. Nejlépe se dařilo Němcům, Italům a v čele byly týmy Francie – jak dospělých, tak juniorů. Po posledním kole jsme s vervou a odhodláním vybojovali páté a deváté místo a podařilo se nám tak o jeden bod předehnat Německo a obsadit krásné, bramborové, čtvrté místo. Po závodech nastalo (již bez deště) velké čištění motorek, převleků i jezdců. Bez ohledu na umístění se všem ulevilo a všechny týmy byly spokojené, že i přes menší či větší pády se za daných podmínek celý závod odjel bez závažnějších zranění a všichni už jen budou doufat v příznivější počasí napřesrok. Nakonec patří poděkování českému tým za skvělou reprezentaci. Velké díky patří také jezdci Janu Ulmanovi za výborné výsledky v rámci vloženého závodu.

Ohlédnutí za Chebem

Přestože počasí odpovídalo spíše půlce února, sešlo se první květnový víkend na krásně připravené trati pár skalních příznivců naší milované disciplíny. Především terén doznal velkých změn a konečně odpovídá představě jezdců o offroad části mistrovských závodů. Množství zaslaných přihlášek sliboval početné startovní pole, ale předpověď počasí nakonec některé jezdce odradila a tak jsme se potkali s pětapadesátkou těch nejvěrnějších. Paradoxem je, že nejvíce zaplněný rošt předvedla kategorie S3 Veteran Cup 40, což je poměrně smutné.
V sobotu byly na programu tréninky, nicméně pouze část dopoledne se jezdila celá trať. Před polednem začalo pršet (chvílemi i sněžilo) a tak se odpoledne už jezdil jen asfalt.
Na neděli se počasí, tedy aspoň co se padající vody z nebe týče, umoudřilo a tak se po krátkém ranním warm-upu začalo konečně trochu tahat. Měřené tréninky následně určily postavení na roštu a hodinu a půl po poledni se rozjely závodní jízdy. Hezké souboje nejpočetnější skupiny S3, čítající v součtu 23 jezdců, přilákaly celé depo a pár dalších náhodných diváků. Následovaly juniorské a dětské kategorie a o půl třetí se první závodní jízdy uzavřely spojenou třídou S1 s kategorií S2. Na nagumované trati od motokár byly vidět hezké drifty, což by nepochybně potěšilo oldschoolové motardí nadšence, ale uklouzaná trať (přece jen bylo asi 6 stupňů nad nulou) působila i spoustu problémů a tak se po havárii jednoho z jezdců musel závod předčasně ukončit. S hodinovým zpožděním se pak pokračovalo druhými závodními jízdami, ve kterých se naštěstí už nic nestalo a před šestou se mohlo vyhlašovat. Všechny body byly rozdány a tak se můžeme všichni těšit za 3 týdny do Sosnové, kde snad bude konečně lepší počasí a v návaznosti na to i větší jezdecká základna.